Přišel nápad, že by takovéto setkání mohl uspořádat některý ze členů asociace ze vzdálenějšího místa. Návrh padl na Kroměříž. Ve městě pracuje Informační kancelář města Kroměříže, kde šéfuje Oldřich Kuchař, člen rady. Návrh padl a ani jsme netušili, jak byl dobrý.

Rada asociace měla zahájit své jednání vdeset hodin dopoledne. Měla. Všichni její členové byli na svém místě až na našeho viceprezidenta Miroslava Foltýna. Co s načatým časem? Přišel nápad podívat se do informačního střediska. Kdyby nešlo o momentální nápad, tak jsme Oldřicha Kuchaře podezírali, že si do svého střediska objednal turisty, aby nás přesvědčil, že má vždy plno. Když jsme zjistili, že nám nezbývá nic jiného než se jen dívat zvenčí, tak jsme se alespoň vyfotografovali. Mezitím Miroslav Foltýn přijel, takže jsme po našem návratu mohli začít vradě jednat. Pak jsme se přesunuli do Muzea Kroměřížska, kde se konalo členské fórum. Po jeho skončení nás čekala návštěva Arcibiskupských vinných sklepů. Po prohlídce sklepů byla připravena ochutnávka vín a - pozor - doplněná cimbálovkou. Naše pěvecké výkony sice občas pokulhávaly, ale i tak to stálo za to. Po večeři vhotelu Hvězda, ve kterém jsme byli ubytováni, jsme se přesunuli do diskotékových prostor. Tady nás uvítal diskdžokej shudbou opravdu vrytmu disko. Ale brzy pochopil, že ne všichni jsme zcela mladí, takže nám tam vkládal poctivě i dechovku. Vystoupení tanečního páru sukázkami latinskoamerických tanců nás mělo naladit a zároveň vyzvat ktanci. Vtento moment jsme netušili, co vOldovi dřímá. Jaképak jenom tancování, koukejte také soutěžit. A tak někteří znás se stali soutěžícími. Ti, kteří nesoutěžili, alespoň halasně povzbuzovali. Pak následoval dlouhý hudební a taneční maraton. Zpracovních setkání se všichni známe jako lidé, kteří jsou pracovně velmi vytíženi a neustále působíme dojmem, že ač hodně pracujeme, stejně všechno nestíháme. Tady bylo všechno jinak. Práce šla stranou, zábava dostala zelenou. Ze začátku se účastníkům večera na parket moc nechtělo. Zahajoval Olda Kuchař. Ten nám ostatně ukázal, jak se tancuje, i varcibiskupských vinných sklepích. Pak už nemusel nikoho pobízet. Bylo veselo. Na parketu i mimo. Večer se vydařil. Našli se i tací, kteří prohlásili, že již dva roky netancovali. Tady se nezastavili. Po třiadvacáté hodině večerní se začala prodávat tombola, spíše symbolická, ale zábavná. Určitě se na jiných akcích, kde je tombola tak nebavili, jako my tady. Tombolu tvořily propagační materiály, které jsou kdispozici vinformačních centrech. Cena byla symbolická. Dvě koruny za kus. Paradoxem bylo, že Turistické informační centrum ve Špindlerově Mlýně vyhrálo zpět své tři ceny ze čtyř. Vrcholem byla poslední výhra, kterou byl pěkný kalendář zPardubic. Cenu vložil a také vyhrál zpět jako svou jedinou výhru revizor asociace Luděk Šorm. Nechtěl tomu věřit. Po tombole následovala opět taneční zábava až do pozdních nočních hodin.

To však nebránilo tomu, abychom ráno byli všichni vosm hodin na snídani. V devět byl sraz ve městě na prohlídku jeho pamětihodností. V průběhu dvoudenního setkání účastníci ocenili akci se slovy, že to bylo moc pěkné a dokonce je to všechny příjemně překvapilo. Za to patří dík Oldřichu Kuchařovi, který kulturní akci zorganizoval a úspěšně provázel. Setkání se stalo pobídkou pro ostatní členy. Někteří prohlásili, že by něco podobného chtěli uskutečnit pro členy asociace u nich, ale mají prý obavy, aby nasazené vysoké laťce stačili. Pro ně říkám - neváhejte a skočte.